Dnešní sen

Dnes v noci jsem měla sen. Přišla ke mě žena a zpívala mi ukolébavku jako bych byla malé dítě. Nejprve zněla sladce a mile, ani jsem si nevšimla, že tak dlouho, jak píseň zněla, prostupovalo mě zvláštní divno, možná i trochu chladu. V tu snovou noc hvězdy zářily o něco jasněji než jindy. Možná i pulzovaly ve svém předem stanoveném rytmu. Když jsem ve svém snu usínala, věděla jsem, že mi hrozí nějaké zvláštní a tolik lákavé nebezpečí. Slova té ukolébavky zněla takto:

Azaret je spadlá hvězda,

neexistuje a nikdy existovat nebude.

Přesto je v nás vzpomínka na pocit, kdy jsme ji viděli zářit.

Stává se to, když usínáme,

v osamělém tichu,

odcizení od svých myšlenek.

V tu chvíli

se vzpomínka

možná objeví.